Sfragistika – jako pomocná věda historická, zkoumá a hodnotí pečeti, otisky razítek a typářů a jiné příbuzné památky po stránce vnější i vnitřní, aby poznala jejich podstatu a vývoj a určila jejich cenu jako historického pramene i jako právní instituce. Je to velmi důležité, poněvadž prakticky již od 4. tisíciletí př. Kr. byly označovány otisky, některé předměty jako hliněné destičky s dobovými údaji, nádoby (karafy), kachle a pod. Při archeologických odkryvech, slouží badatelům tyto znaky k určení jmen, hodností, majitelů i vlastnictví, výrobních dílen aj. Ve středověku a novověku byla tato znamení zhotovována do vosku, později kovu nebo laku, otiskem tvrdého pečetidla. Od 17. století byla pečeť nahrazována razítkem, obyčejným barevným (černým) otiskem razidla nebo typáře na písemnostech. Razítko je ještě dnes běžným a neobvyklejším ověřovacím prostředkem, spolu s podpisem. Pečetě se používaly od 7. století jako zmíněný ověřovací prostředek, který sám od sebe nahrazoval podpis a zastupoval majitele. V současné době se někdy používá pečetí při ověřování mezinárodních smluv. Současně se začalo používat i tzv. pečetí suchých, které spočívají v reliéfu razidla vyraženého do papíru bez barvy a bez pečetního vosku. Hlavním znakem pečetidla nebo vypáře je – znak – obraz – symbol a pod. umístěný do středu pečetního pole. Kolem něho je po obvodu výrazným písmem uvedeno jméno majitele, nebo korporace, obce (města) apod. Zbylý prostor mezi znakem a obvodovým nápisem je obvykle velmi bohatě graficky vyplněn. K zhotovení pečetidel – typářů – sloužila v podstatě destička z kovu – stříbra, oceli, bronzu – někdy i tvrdého dřeva, opatřená držadlem. Do nosné destičky byl vyryt negativní obraz pečeti. Tato razidla – vypáře – jsou známé u nás již ze 13. století. Od 17. stol. , jak jsme si již řekli, se nahrazovaly pečetě různobarevnými otisky razidel – razítky – na listinách.O kosteleckých typářích a znaku si můžeme přečíst kapitolu ve Sborníku prací z dějin a současnosti, Kostelec n. Orl. a Kostelecko, vydaném MěÚ v r. 1992, kterou zpracoval ředitel Okresního muzea v Rychnově nad Kněžnou Dr. J. Juza. Je zajímavé, že se doposavad nepodařilo vypátrat a proniknout v dějinách našeho města před r. 1316, kdy máme zachovanou první zmínku o střetu obránců opevněné kostelní pevnosti – Gostel – s odbojnými šlechtici proti králi Janu Lucemburskému. Ba – nemáme zprávy ani stvrzovací listinu o povolení požívání kdysi královského zemského znaku lva, ani pozdějšího znaku městského - lva se šípy, ratolestmi a korunkou. Dokonce není ani zpráv o povýšení Kostelce n. Orl. na město. Dovolím si při této příležitosti zmínit některé úvahy historiků, kteří jsou si vědomi daleké historie města (tedy zřejmě před uvedeným rokem 1316), podle určitých poznatků, s přihlédnutím k okolním městům. Ale veškeré písemné podklady „snad“ nebyly dodnes objeveny, nebo byly v dávné minulosti ztraceny či zničeny. Někteří historikové poukazují na skutečnost, že když zde bylo jednak „kostelní ohrazení“ zasvěcené sv. Jiří, při zemské stezce Hradecko – Slezské, na pomezí ohromného zemského hvozdu, mohlo se v okolí Kostelce n. Orl. rozkládat starodávné tržiště, celnice, strážní místo, či podobné stanoviště. Když posléze zde vzniklo královské město, bylo již předurčeno, aby se stalo hlavou rozsáhlého královského území podorlického. Když však bylo nakonec – snad za příchodu Drslavců z Plzeňska – toto místo vyjmuto z majetku královské komory a předáno do soukromého majetku vybudovanému panskému hradu a pánům z Potštejna, stal se Kostelec n. Orl. poddanským městem. (Podle J. Kurka: Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a Diecéze Litomyšlská. (Místopis církevní do r. 1421). (1914) Pokud bychom navázali na župní sestavu z X. až XIII. stol., kdy byla země rozdělena na 32 žup, potom z toho byla župa Litomyšlská 19., Chrudimská – 17., Vratislavská – 18., (župní hrad Vraclav u Vys. Mýta). Hradecká župa, s hradem Hradec nad Labem byla 20. – Potom následující župa, označená 21. – je uvedena jako neznámého jména. Rozkládala se po obou stranách řeky Divoké Orlice a pravého břehu Orlice Tichá, až po soutok obou u Týniště. Dále je uvedeno, že zde existovala řada hradů, ale dodnes se nepodařilo zjistit, který z nich byl župním. Mohl to být Kostelec n. Orl., Vamberk, Častolovice, Týniště, Rychnov, Doudleby, Žamberk, Mladkov, Králíky, Brandýs, Choceň – nebo hrady Litice či Potštejn (Zapova kronika Česko – Moravská). (Mapka žup) Tak ani po tomto bádání nemůžeme spolehlivě určit úlohu, který zde hrálo v daleké minulosti naše město. Ale můžeme ještě pokračovat: Fr. Zoubek ve Vypsání hradu Potštejna (1870 – str. 4 a 5): „Tu tehdy i o Kostelci se první zmínka činí, ač jest původem svým starší, nežli mnohá místa poříčí Orlického …… na hřbetu kosteleckém, snad v rohu nasypané ohrady vystaven byl kostelíček kamenný, na obrazu zdmi a střílnami opatřený, do něhož lidé z krajiny řídce osídlené utíkali se i v potřebách dušeních i včas válečného nebezpečí ……. Proto místo slulo pevností chrámovou (munitio eclesiae) čili castellum, z čehož jméno kostel i Kostelec, totiž místo s kostelem takovým, pocházejí. Kostel kostelecký měl v 14. stol. největší záduší z celého okolí a aby co kostel starodávný hlavou č. vikariátu, sahajícího od Týniště k Mladkovou. Že by Kostelec býval župním sídlem krajiny Orlické nevidí se nám býti pravděpodobné i z té příčiny, že by Kostelec co sídlo župní samým svým jménem k určení místa postačoval, a že by nebylo zapotřebí nazývati jej Kostelcem blíže Hradce nebo později Kostelcem blíže hradu Potštejna. Že v Kostelci berně královská z okolí bývalá vybírána, svědectvím historickým se dotvrzuje.“ A k tomuto závěru můžeme dodat, že H. Jireček ve svém Slovanském právu v Čechách a na Moravě 11.142-144 uvádí, že berně (daň) obecná, jako daň mimořádná byla vybírána, až teprve v XVI. stol. za panování Vladislava a jeho syna Ludvíka, byla vypisována častěji. Slovo berně se vyskytuje častěji již v listinách ve stol. XIII. Z doby Václava IV. máme již poměrně dobře zachovalé zprávy v rukopisech právních. Z nich se dovídáme, že celá Česká země byla rozdělena na 11 krajů (districtus, provincia) a ty se rozpadaly na okresy a v každém se berně vybírala v jednom městě. Kraje a okresy byly označeny a pod. č. VI. Je uveden kraj Hradecký a města, ve kterých se daň vybírala byl: Hradec, Kostelec u Potštejna, Jaroměř, Jičín a Bydžov. V těchto dvou odstavcích máme dokladován Kostelec n. Orl. jako důležité světské i náboženské středisko a proto nelze soudit, že by v r. 1316 byl Kostelec pouhou kostelní pevností a náhle by se stal nejen děkanátem a místem pro výběr královské berně. Na těchto příkladech zcela jasně je dokumentováno, že toto místo má skutečně historickou působnost dalece před r. 1316. Tak rychlý zvrat a vývoj by v těchto dobách byl skutečně ojedinělým. Zde je i doklad toho, že chybí historické podklady i pro udělení nejen prvního ale i druhého znaku městu Kostelci. Orl. ale i samotný moment, kdy bylo jako město jmenována a hlavně – Kým? A nyní se opět vrátíme k typářům města. Vzhledem k tomu, že dominantním symbolem typářů kosteleckých uložených jednak v archivu Okresního muzea v Rychnově a Archivu nár. muzea v Praze je LEV – tehdejší symbol země České Zoubek nám jej popisuje v brožuře z r. 1835 jako znak města: Bílý, přímo stojící korunovaný lev s dvojitým ocasem, vyplazeným jazykem , v červeném poli. Takto zobrazený lev byl využíván Kostelcem n. orl. již v druhé pol. 15 stol. a na přelomu 16. stol. Po obvodu je kromě nápisu s označením města, použito různých rostlinných a ornamentálních doplňků, k vykrytí volných plošek. Tyto vypáře používaly vyobrazení lva, podle tehdejšího znaku země České. Místo typáře, jehož otisk je uveden pod č. 3 je v rychnovském archivu uložen typář, který má značně střízlivé vybavení a provedení. Kromě toho je na něm vyobrazen již lev držící v pravé přední tlapě dva zlaté, nahoru otočené zkřížené šípy a v levé tlapě má dvě zelené ratolesti. Někteří historikové přisuzují darování tohoto znaku města Jiřím z Poděbrad. Jiní kladou dobu jeho vzniku na počátek 15. stol. Jisté je, že Kostelec n. Orl. v době kralování Jana Lucemburského byl onou kostelní pevností, kde se podle kroniky a první zmínky kronikáře Petra Žitavského, strhla bitka obránců pevnosti se šikem odbojných šlechticů. Náčelník šlechty, která vystoupila proti králi, zde však dne 5. ledna r. 1316 skonal, po zranění vystřeleným šípem z hradby. Tento moment znamenal pro obě strany skočení boje a uzavření sice křehkého, ale dočasného smíru. Jan z Vartenberka byl v té době významným šlechticem. Byl totiž přítelem Jindřicha z Lipé a markrabětem moravským. Tento boj a smrt Jana z Vartenberka s uzavřeným smírem, vedla Václava Gimma, syndikta regulovaného magistrátu k doměnce, že znak – lev s ratolestmi a šípy – vyjadřuje králův dík (lev). Šípy znamenají boj a smrt a ratolesti vítězství smíru nad bojem. Doba od které se znak města v této podobě odvrátil od používaného královského znaku, zůstává nadále neznámá. Z uvedeného přehledu vidím, že ještě hodně z historie našeho města zůstává utajeno snad v archivech – nebo je ztraceno – snad i zničeno. Nezbývá než nadále pátrat a odhalovat prázdná místa nejen pro nás, současníky, ale i pro ty, kteří nastoupí po nás. MVDr. Vladimír Fidler
Sociální sítě